Kontrafaktuální teorie kauzality Davida Lewise
Kontrafaktuální teorie kauzality tvrdí, že tvrzení „událost A způsobí událost B“ je možné převést na kontrafaktuální podmínku „pokud nenastane A, nenastane ani B.“ Nejznámějším představitelem tohoto směru je David Lewis. Lewisova původní teorie byla vydána v roce 1973 v časopise Journal of Philosophy. Tato teorie operuje s pojmy možných světů. To znamená, že pravdivost kontrafaktuálů se odvozuje ze vztahu mezi možnými světy, přičemž tyto možné světy Lewis pojímá jako reálné entity. Sémantika možných světů v této Lewisově teorii používá srovnatelnou podobnost, tedy, že nějaký možný svět je blíže k aktuálnímu než jiný. To světy organizuje a znamená to, že aktuální svět je nejblíže aktualitě.
Kauzální závislost pak můžeme popsat třemi způsoby:
1) A --> C je pravda v aktuálním světě jen a pouze tehdy, (i) když nejsou žádné možné A-světy; nebo (ii) je-li nějaký A-svět, kde existuje C, blíže aktuálnímu světu než je jakýkoli jiný A-svět, kde C nenastane.
2) Když c a e jsou dvě rozdílné možné události, tak e je kauzálně závislé na c jen a pouze tehdy, když c nastane --> e nastane a c nenastane --> e nenastane.
3) Když c a e jsou dvě rozdílné aktuální události, e kauzálně závisí na c jen a pouze tehdy, jestli c nenastane --> e nenastane.
Událost Lewis chápe jako časoprostorovou sféru. Směr kauzální závislosti je v této teorii totožný se směrem kauzality. Časová asymetrie je zde založena na asymetrii aktuálního světa. Kvůli tomu, že kauzální závislost není tranzitivní, tak Lewis operuje s kauzálním řetězem, který do této kauzality dodá tranzitivitu. Poté je nějaké událost příčinou jiné, pokud mezi nimi existuje kauzální řetězec. Lewis také svou teorii rozšířil i na náhodnou kauzalitu tím, že pokud nenastane příčina, tak následek má menší šanci na výskyt.
Tato teorie ale nerozlišuje mezi přímými příčinami a dřívějšími okolnostmi, jakýmsi pozadím děje. Také asymetrie není na mikroskopické úrovni obhajitelná. Dalším problémem jsou vynuceně přerušené události, tato teorie nepostihuje, jak mohou být zastavené příčiny stále ještě příčinami.
Teorii možných světů Lewis rozpracoval v teorii modálního realismu, podle níž je každý možný svět existující, jeho skutečnost je stejná jako skutečnost aktuálního světa. Aktuální zde má pouze význam indexu a nijak neznačí, že aktuální svět je jediný existující. Možné světy se tedy liší od aktuálního pouze v obsahu a jsou od sebe časoprostorově a kauzálně odděleny. Nicméně sám Lewis připouští, že není schopen zjistit, jaké jsou možné světy.
Vztah podobnosti utváří vzhledem k aktuálnímu světu jakýsi řád možných světů. Tato srovnatelná podobnost je vyjádřením míry odpovídající, co nejmenší odlišnosti od aktuality, tedy naší aktuality našeho aktuálního světa.
Lewis kauzalitu nestaví na kauzální závislosti, ale na řetězu kauzální závislosti.
Counterfactual Theories of Causation
—————