Úvod do religionistiky

ÚVOD DO  RELIGIONISTIKY

KOMPARACE KNIH:

1) Heller, Jan, Mrázek, Milan, Nástin religionistiky: Uvedení do vědy o náboženstvích, Kalich, Praha 2004

2) Horyna, Břetislav, Úvod do religionistiky, OIKÚMENÉ, Praha 1994

3) Skalický, Karel, Po stopách neznámého boha: Náboženství a Bůh v novodobém religionistickém bádání, Trinitas, Svitavy 1999

ÚVOD DO STUDIA RELIGIONISTIKY – KOMPARACE KNIH

Úvod

V této komparaci se pokusím rozebrat a následně srovnat výše uvedené tituly. Ačkoli se všechny pokouší o stručný úvod do religionistiky, každý autor těchto knih má svůj osobitý přístup. Snaží se podat krátké přehledy přístupů k náboženstvím, teorií vzniků náboženství, metod religionistického bádání a samotné historie tohoto oboru. V každé knize je položen důraz na jinou část religionistiky. Dokonce i pojetí samotného oboru a jeho předmětu je rozdílné v závislosti na subjektivních názorech cílech autorů. V zásadě se díla shodují v tom, že chtějí být jakýmisi studijními materiály, i když pro poněkud jiný okruh čtenářů.

Stručný obsah knih

Nejrozsáhlejším dílem v této komparaci je Nástin religionistiky od Jana Hellera a Milana Mrázka. V první části se J. Heller pokouší seznámit čtenáře se vznikem a vymezením pojmu náboženství, religionistiky samotné i s jejími termíny a tříděními náboženských systémů. Předkládá také pohled do křesťanského pojetí a přístupu k náboženskému fenoménu. Ve své druhé části pojednává o deskriptivní religionistice. Třetí část, Fenomenologie náboženství, je dílem Milana Mrázka. Rozebírá základní fenomény náboženství jako svatá místa či vztah mezi jedinci a společností. Kniha obsahuje také obsáhlý seznam periodik a publikací.

Publikace Břetislava Horyny Úvod do religionistiky, kromě obvyklého problémového pojmu náboženství, uvádí zejména teorie vzniku náboženství a různé religionistické disciplíny. Jedním z velkých plusů je uvedení institucionalizace oboru v českých zemích i v cizině, což se hodí zejména studentům religionistiky.

Karel Skalický v knize Po stopách neznámého boha rozebírá pojem a definice religionistiky a její předměty. Dalším tématem jsou různé vědecké přístupy v religionistickém zkoumání.

Jan Heller, Milan Mrázek, Nástin Religionistiky

Tato kniha je, jak je hned v úvodu zmíněno, určena pro studenty bohosloví, i když z ní čerpají samotní religionisté. Vzhledem k evangelickému vyznání autorů je kniha silně křesťansky směřována, přesto se po separaci takto pojatých pasáží jedná o velmi hodnotnou publikaci na české religionistické scéně. Naštěstí, ani přes určení knihy pro bohosloveckou fakultu, nijak nezaujímá záporné stanovisko k ostatním náboženským systémům. V této knize se čtenář seznámí i s některými teologickými názory, zejména evangelickými, na religionistiku a náboženství.

Oproti jiným vědeckým dílům uvádí minimální počet citovaných děl či odkazů, což je vynahrazeno obsáhlým rejstříkem a bibliografií, která seznamuje čtenáře se základními publikacemi ke každému z probíraných témat (např. k metodice či samostatným náboženským systémům). Nástin religionistiky směřuje k celkovému seznámení s tímto oborem a ne pouze s jeho určitými částmi.

Heller zavedl pojem deskriptivní religionistika pro diachronický postup v religionistce, čímž upřesnil název této metody tak, aby již nebyla dvojznačná.

Přestože se jedná z hlediska vědeckého o, v českých zemích, ojediněle kvalitní vědecké dílo, nachází se v něm díky obsáhlosti a zejména kvůli zázemí autorů pro religionisty několik zásadně problémových statí, na které bych rád upozornil. Jak jsem již podotkl, teologické vzdělání, zejména Hellerovo,  se promítá do celého díla, i když teologicky pojaté statě jsou často ohraničeny, a tím se dají snáze separovat. Student religionistiky tak může získat vhled do „příbuzného oboru“ a jeho názorů na náboženské fenomény, což by se mohlo hodit zejména pro studium křesťanské teologie. Kniha se velmi silně opírá o Bibli, jejímiž citáty je často doplněna. Samozřejmě se také frekventovaně setkáme s porovnáním či přirovnáním různých náboženských fenoménů ke křesťanským jevům. Také terminologie by mohla být více religionistická. V některých částech textu se totiž objevují některé teologické výrazy jako modla, pohanské národy či nevěrci (i když je to v části určené křesťanskému pohledu).[1]

Heller zastává Bertholetovu hypotézu, „že náboženství je vztah člověka k tomu, co vnímá jako „zcela jiné“, či ještě jinak – že je to vyrovnání (Auseinandersetzung) s tajemnou mocí.“[2] Přičemž je touto mocí bůh, pokud se zosobňuje. Náboženství jsou dějinné jevy podléhající časem změnám.[3]

Teologií je pro Hellera i filosofie a světový názor, neboť se kloní k určitému bůžku, i pokud božstvo popírá, čímž Heller rozvádí náboženství na téměř celé myšlení lidstva. Samotnou religionistiku rozděluje na „náboženskou“ která uznává vztah mezi člověkem a bohem jako skutečný, a „nenáboženskou“, které tento vztah pojímá jako iluzi.[4] Tímto činem se dopouští hodnocení náboženského jevu (ne naposledy), i když připouští subjektivitu tohoto rozhodnutí. Avšak díky nemožnosti objektivního zkoumání, lze toto pochopit jako platnou definici. Ani použití boha v tomto vztahu není přesné, neboť ne ve všech náboženstvích se dá mluvit o bohu. Hodnocení se také objevuje v souvislosti s překonáním degenerace pokleslého křesťanství, což není zrovna religionistický postoj.[5]

Heller ve své první části knihy předkládá svou vlastní teorii vzniku náboženství. Nazývá ji responzivní hypotéza. Souhlasí s G. van der Leeuwem, „že „bůh“ je v náboženství pozdní jev.“[6] Člověk se snaží odpovědět na otázku smyslu existence. Tuto odpověď není schopen nalézt, tudíž si tvoří vlastní bytosti, mocnosti, které dokáží na tuto palčivou otázku poskytnout odpověď. Tím vysvětluje vznik náboženství, samozřejmě křesťanský Bůh je na tomto pojetí nezávislý, stvořil lidi, ale nenutil je k poznání jeho existence. Touto otázkou po smyslu se člověk odlišuje od zvířat. Tato teorie zastává potřebu boha, neboť pokus žití bez odpovědi na tuto otázku (existencialismus) nevede k osvobození.

Podstatu náboženství vidí právě v potřebě oné odpovědi na otázku po smyslu. Tuto podstatu nazývá „náboženskost“ (religiositas),[7] je trvalou antropologickou konstantou a důvodem vzniku nových náboženství.

„Spíše se (tato kniha – pozn. autora) pokouší o teologický přístup k fenoménu náboženství a náboženskosti, tedy snad o jakousi „teologii náboženství,“ než-li o filosofii.“[8] Bráni teorie Friedricha Maxe Müllera a Pierra Daniela Chantepieho de la Saussaye. Sám Heller zastává metodu porozumění zevnitř navazujíce na ven der Leeuwa. Religionistiku chce použít pro náboženské potřeby.[9] Přestože je bůh pozdním jevem, používá ho k substituci jiných náboženských pojmů.

V díle předkládá vlastní systematizaci náboženských systémů, do níž promítá svůj teologický pohled ohledně zařazení židovství a křesťanství do tohoto systému.[10]

Ke karmanovým systémům (do nichž zahrnuje i konfucianismus a taoismus) přirovnává řeckou přírodní filosofii, což se nedá srovnat na základě účelu, jehož chtěli řečtí filosofové dosáhnout. U filosofů šlo o vysvětlení složení materiálního světa, přírody, kdežto v karmanových systémech se jedné o transcendentní řád řídící svět.[11] Také tvrzení, že Buddha se nezmiňuje o bozích je poněkud zavádějící, pro něj byli pouze nedůležití pro osvobození. Člověk se dokonce mohl znovuzrodit na božské úrovni, brahma.[12]

V samotném textu o buddhismu uvádí, že buddhističtí mniši dodržují paňčašílu (pět pravidel), přitom správně dodržují dašašílu (deset pravidel mravnosti).[13] Jinou záměnou je uvedení kastového systému namísto správného termínu varen, který byl v době vzniku buddhismu v platnosti a z něhož se později vyvinuly kasty. Dále zde používá přepisy pálijských výrazů se zakončením na „ó“ namísto běžně používaného zakončení na „a“.[14] Oproti obvyklému přepisu jména egyptského faraóna Achnatona používá Echnaton.

Fenomenologie náboženství od Milana Mrázka pojednává o samostatných náboženských fenoménech. Pojem „posvátna“ je v textu nahrazen pojmem „svata“. Podle Mrázka si magie vypůjčila většinu obřadů z náboženství, z čehož by mohlo vyplívat, že magie vznikla až po náboženství. Dále vyzývá k hodnocení změn, které se udály v průběhu času. Takovéto hodnocení je ale v rozporu s religionistickým způsobem.

Ačkoli je Nástin religionistiky silně ovlivněn teologickými názory a vyskytují se v něm některé faktografické chyby, jedná se o velmi užitečný zdroj informací po separaci některých částí a názorů. V knize je největší přehled dějin s nejvíce badateli z těchto tří publikací, potěší také zmínky o české scéně.

Břetislav Horyna, Úvod do studia religionistiky

Horynovo dílo je jediným z těchto tří, které nepsal teolog, ale filosof a religionista. Rozebírá zejména religionistické teorie vzniku náboženství a různé metody religionistiky. Ačkoli kniha neobsahuje nejvíce odkazů na díla, překonává zbylé dvě knihy. Celá publikace je pojata vědecky, Horyna se nesnaží religionistiku zpopularizovat. Svým jazykem působí vědecky díky filosofické konstrukci a používaným termínům.

Horyna vysvětluje vznik náboženství jako lidskou touhu „po překračování každého dosaženého horizontu.“[15] Celé dílo směřuje k tomuto výroku: „Roste nutnost se v něm (tj. světě – pozn. aut. )nejen pasivně orientovat, ale také nacházet cesty diskursivního dorozumění při mezikulturní a mezináboženské komunikaci.“[16] Religionistaka má podle toho „být mezikulturní hermeneutikou smyslu a významu náboženství.“[17] Jedním z vědeckých omylu, jehož se Horyna dopouští je používání pojmu „Boha“ namísto „boha“.[18] Takovouto záměnu by se dalo očekávat u teologa, ale ne u religionisty. Pojem „Bůh“ je pouze jedním ze zkoumaných bohů v náboženském fenoménu.

Názor, že dnes nevznikají „čistá“ náboženství, nelze brát doslova, neboť spousta současných náboženství vzniklo z jiných náboženských systémů. Tato teorie by si zasloužila větší prostor k rozebrání, aby se s ní dalo racionálně zacházet. Takto je pouze neopodstatněným názorem, který operuje s pojmem čistoty, která spadá do oblasti hodnocení.

Úvod do religionistiky seznamuje čtenáře s Hellerovo hypotézou, v níž spatřuje prvky křesťanského existencialismu. Otázka po smyslu je „theologicko-filosofickým opisem obav, úzkosti, strachu a hrůzy“,[19] ale pro Hellera je potřeba ještě jednoho prvku ke vzniku náboženství a to inspirace. Horyna nepřipouští možnost obecně platné teorie vzniku náboženství.

Jako jediný se zmiňuje o geografii náboženství. Také pokládá požadavek sblížení a porozumění religionistiky s teologií, z čehož by mohla religionistika vytěžit přínos v podobě reakce na teologickou kritiku, která by pomohla ujasnit si úlohu a nedostatky religionistiky.[20]

Díky náboženské nezaujatosti díla se čtenář nemusí starat o rozlišování mezi teologickými a religionistickými názory. V tomto díle je nejmenší výskyt chyb, čímž se řadí na první místo v pořadí pro studium religionistické metodologie.

Karel Skalický, Po stopách neznámého Boha

Karel Skalický ve své publikaci prosazuje antropologický postoj. Religionistiku považuje za antropologii „probádávající náboženský rozměr člověka“[21], přičemž může pomoci k odhalení existence Boha a dokázání pravdivosti v náboženství, což vůbec není úkolem religionistiky. Skalický tímto zastává teologický přístup v religionistice, a tak je celé dílo silně ovlivněno právě dokázáním nutnosti Boha.

Snaží se obránit historicko-kulturní školu, zejména učení Wilhelma Schmidta o původní monoteismu.[22] Obranu původního monoteismu opírá o tvrzení etnologicky doložených skutečností, že ideje boha v podobě Nejvyšší nebeské bytosti je u starých národů čistší a že náboženství v takových společnostech není považováno za lidský výtvor, ale za lidu zjevené Nejvyšší nebeskou bytostí.[23] Čistota ideje je ale subjektivní záležitostí v závislosti na tom, co použijeme jako měřítko, vzor, podle něhož můžeme porovnávat. Dokonce i božský původ se dá najít i nemonoteistických náboženských systémů. Monoteismus podle něj vzešel z protipolyteistické revoluce zapříčiněné prorokem, tudíž pravý monoteismus má prorocký charakter,[24] čímž navazuje na R. Petazzoniho. Zde se jedná o zcela očividnou obranu prorockých náboženství, zejména křesťanství.

Fenomenologii náboženství Skalický nemá zcela zvládnutu. Pojímá ji velmi zjednodušeně až mylně. Fenomenologické bádání je podle něj možno pouze na základě vnitřního porozumění, ale fenomenologické zkoumání dokáže přeci zkoumat jevy i z odstupu. Fenomenologii pojímá jako vědu o náboženství i jako náboženskou vědu, čímž spojuje dvě nespojitelné oblasti bádání.

Ani v terminologii a v přepisech není příliš přesný. V knize se objevují pojmy jako „moslim“ místo „muslim“, „Dyaus“ místo „Djuas“ či „atman“ místo „átman“.

Nejpřínosnější částí publikace je zřejmě pasáž pojednávající o psychologii náboženství. Jinak se jedná o knihu nevhodnou pro religionistická studia, i když se v ní najdou informace, se kterými by se mohlo operovat v religionistice. Nicméně křesťanský kontext a cíl dokázat potřebu boha vědecky znehodnotily celý text.

Závěr

Vzhledem k silně teologickému cíli Skalického knihy Po stopách neznámého boha, i když přináší několik religionisticky cenných informací, není tato kniha vhodná pro seznámení s religionistikou. Laiky by mohla svést na špatné pojetí tohoto oboru. Nástin religionistiky je více fundovanějším zdrojem ke studiu religionistiky. Obsahuje největší záběr na poli religionistiky a dají se snadno rozlišit teologické názory od, pro nás podstatných, religionistických. Horynova publikace je textem, který je nejvíce religionistickým, opřeným o silnou filosofickou a religionistikou argumentaci. Nejlepším způsobem seznámení s religionistikou je skloubení četby Úvodu do religionistiky a Nástinu religionistiky.

Použitá literatura

Barrett, David V., Sekty, kulty, alternativní náboženství, Ivo Železný, Praha 1998

Heller, Jan, Mrázek, Milan, Nástin religionistiky: Uvedení do vědy o náboženstvích, Kalich, Praha 2004

Horyna, Břetislav, Úvod do religionistiky, OIKÚMENÉ, Praha 1994

Paden, William E., Bádání o posvátnu: náboženství ve spektru interpretací, Masarykova univerzita, Brno 2002

Skalický, Karel, Po stopách neznámého boha: Náboženství a Bůh v novodobém religionistickém bádání, Trinitas, Svitavy 1999

Tretera, Ivo, Nástin dějin evropského myšlení: Od Tháleta k Rousseauovi, Paseka, Praha 2002

Werner, Karel, Náboženství jižní a východní Asie, Masarykova univerzita, Brno 1995